Guru se narodil v Týnci nad Labem kolem roku 1924.
Život mu začínal dramaticky. V 6 letech se v zimě propadl do Labe. Kdyby ho sestra nevytáhla nestal by se chemikem. Nejdřív, ale musel navštěvovat obecnou školu v Týnci…
…důležité je jak se zapíšete…naše učitelka němčiny si myslela, že jsem lump. Vyvolala mě a zeptala se: „Jak se řekne kůň“…“Das Ross,“ říkám… Posadila mě s pětkou, že prý jsem nenapravitelný…
(pro ne-germanisty: učitelka očekávala odpověď das Pferd – kůň, guru ale použil básnického výrazu das Ross – oř)
Byl totálně nasazen v Říši do továrny na letecké motory.
„….hřídelka se má bez tření otáčet v čepech. Ty se musí seřídit na milimetr přesně. Ale pokud do toho majznete na jedné a na druhé straně kladivem, tak se taky otáčí bez tření.“
Z Říše utekl a skrýval se v lesích kolem Týnce…
„…partyzáni potřebovali spoustu lidí, kteří jim pomáhali. Třeba jste se vysmrkal do kapesníku a to bylo znamení, že ve vesnici Němci nejsou.“
„…on ten Pokorný nebyl dobrý člověk…gestapo ho zatlko a vyšetřovalo. Vysadili ho pak na kraji lesa, ale partyzáni už o něm věděli…on tvrdil, že nikomu nic neřekl…na spodní straně krabičky od zápalek měl telefonní číslo na kolínské gestapo…pro takové lidi byla jen jedna cesta…“…“A jak to všechno tak víte?“…“No…ehm…říkalo se to, že?“…
„…v Krakovanech byla německá radarová posádka…na konci války tam zůstali jen samí starší vojáci….ve vesnici nám přikázali, že když se bude blížit německá armáda, ať vypálime světlici…koukáme, auto v dálce…vypálili jsme světlici. Celá vesnice byla hrůzou auf. On to ale byl jen tajemník z města – ale v německém autě! „
„…měli jsme odzbrojit zbylé německé vojáky z radarové posádky…zrovna jel kolem Hanz na kole. Kolo mělo jen půlku řidítek, druhá byla nahrazena bajonetem. Zastavili jsme ho a v rámci odzbrojování jsme mu tu bajonetovou půlku řidítek zabavili.“
„…po válce nebyl žádný alkohol, ale zelinář udělal narychlo víno…byla to spíš limonáda, moc alkoholu to nemělo…dal pár lahví za výlohu jako reklamu a už to prodával. Ale jak to nebylo pořádně dokvašené a do výlohy se opřelo sluníčko, tak ty lahve vybuchly a vzaly s sebou celou výlohu.“
Chemii vystudoval v Bratislavě díky sličné sekretářce Evě Weisové židovského původu, která prošla koncentračním táborem a věděla, co je to pomáhat lidem. Posudky pana Noska, které zdůrazňovaly buržuazní původ, se najednou ztratily.
Se svou ženou měli syna a dceru.
„…v šedesátém osmém chtěl každý hned stávkovat, hladovkovat…Já jim říkám neblbněte, tady Harmonika je jako lunt, ten zajde…a tak mě potom udělali šéfem…jako, že prý jsem nejmoudřejší nebo co.“
„…paní, co se na mě tak tlačíte?“ „No dovolte, na takovýho dědka? Co bych z toho měla?“ …“No tudle se na mě tlačila jedna cikánka a jestli nechci pomoct a dveře mi přidržela a pak koukám, portmonka pryč!“ …. …. …. „Drahá půjdem?“ „Ráda, již mám vše vyřízeno“….stalo se na poště…. kolemstojící tohle představení kvitovali s úsměvem.
….kněz ukončil svou řeč a nadešla chvíle tiché vzpomínky nad rakví. Tu se rozezvučel místní rozhlas s hlášením:“Do našeho města přijede v pátek čistírna peří….opakuji…“ . Guru dokázal vykouzlit úsměv i ve chvíli nejsmutnější … 27. 3. 2006